Úryvky z básnických sbírek


Adresa docasného pobytu

V jednom zákoutí mé duše
je miniaturní komůrka
kterou ještě nikdy nikdo neotevřel.

V jejím rohu
leží skoro neviditelná krabička.
A uvnitř?
Uvnitř se rychlostí větší než rychlost světla rozpíná
nekonečný vesmír s miliardami hvězd.
A někde uprostřed,
kolem jednoho z mnoha sluncí,
obíhá taková divná planeta,
planeta jménem Země.
A tam, tam já žiju.





Nalej si ale nenalej se

povídá ta moje
ta úžasná
ta vtipná

Možná mi to nebudete věřit:
Ale přímo před očima
se mi ta moje
rozostřuje
mění se v šedivou skvrnu
takový mrak
z kterého začíná pršet

Kapky deště
buší do plovoucí podlahy
a spořádaně odtékají pryč

No A je to!


Vánoce 2015

Před domy jako jsou Kaufland a Billa
se modlí v kádích ti co jsou němí
k tomu kdo pouze přihlíží Snad Pilát
se ustrne Snad Bůh pohne zemí

Nevinní s vinnými ve frontě křičí:
"Zabte ho!" Dav si to žádá Dneska
"Já ho chci celýho Já chci jen mlíčí"
V kádích se žije V kádích se tleská

Jen kousek za rohem V dalekém vesmíru
sní jiné bytosti A jen jim na míru
zpívá neznámý Gott koledy kterým věří

Pod mostem sedí starý muž a štěně
Hvězdy na stromku mají rozsvícené
Začaly padat vločky? Ne Snáší se peří
Tak to je teda nářez!

zašeptal Bůh
když po čase
navštívil Ráj
který pronajal
bezplatně lidem

Na nebi se vznášel balón
s nápisem:
Devět z deseti Bohů
si čistí zuby naší pastou

U každého keře
seděl usměvavý čert
a nabízel důchodové připojištění
se slovy:
Do hrobu s našimi bonusy

Nad stromem poznání
visel transparent:
Zavolej mi do klubu
a poznáš
co je to zakázané ovoce

Tentokrát to nařídím na osmdesát dní
povzdychl si Bůh
pomalu odcházel

a v Ráji
začalo pršet


Andělům

a těm kteří řídí naše kroky
bych vzkázal: Teď prosím trochu pr
Myslete na nás co máme roky
Vždyť nemusíme být stále hr

Už je méně slyšet v našem kraji
I paměť si hraje na schovku
Alzheimer před námi něco tají
Já viděl - - já viděl tutovku!

Šla kolem Byla tak vzrušující
Kroutila se v bocích Ach! Co se stane?
Taková miss světa je proti ní prd!

Kvůli té se dennodenně ničím
Hořím láskou Můj dobrotivý Pane
Čekám na tu holku Jmenuje se Smrt
Nad krysím světem se smráká

Přichází teplá noc
a všichni sní
o smyslu svého života
o potravinách v přeplněných kontejnerech

Ti nejbystřejší už to dokonce vidí:
Do jejich světa
se pomalu snášejí
voňavé pamlsky

Začíná deratizace!


Smutek Alberta Einsteina
(z dopisu synovi do psychiatrické kliniky v Curychu)

Vzorec smyslu života
lidem nesmíš prozradit
Nebo se z toho zblázní
varoval mě Bůh

Omlouvám se Ti
Eduarde





Libušino proroctví

V dávných dobách, v dobách na rozhraní legend a pověstí, kdy Libuše s Přemyslem, s početnou družinou i s význačnými stařešinami rodu, projížděli krajinou Čechů, byly lesy bohaté na množství zvěře i lesních duchů, v milířích doutnal oheň, divoké včely vylétaly ze svých skrýší za nádhernými květy, medvědi pustošili jejich medové poklady a kanci řádili na políčkách podél mohutných hvozdů, jako, jako za našich časů.

Jednou v podvečer dvanáctého měsíce, kdy dlouhé stíny líčily na nepozorné pocestné své pasti, dostala se družina vysoko nad řeku, která tenkrát ještě neměla své jméno, ale energie tohoto místa už dávala tušit budoucí děje. Však také důstojný vladyka při pohledu do ostrého slunce si zaprorokoval: „Než padnou ty hvozdy tu, budou nás navštěvovat hladoví vlci!“

Svým proroctvím probudil v Libuši duchy dávných předků, kteří stále ještě neskousli kvapný odchod (zlí jazykové tvrdí: úprk) z jejich asijské domoviny, a Libuše ve svatém vytržení, hledíc do nikam (my bychom to nazvali: do blba, nebo doblba), rozpřáhla ruce a zvolala silným hlasem, jako když dá zvukař na diskotéce aparaturu na plný pecky: „Nic nevidím, ale je to veliké. kolem spousty kamenů, a všechny, všechny jsou naše!“

Tu přerušil ji moudrý vladyka, který ve svých požehnaných pětatřiceti letech mírně nedoslýchal: „Čí jsou ty kameny?“ „Jsou naše!“, opakovala Libuše. Ale děda pořád neslyšel, a už hněvivým hlasem mocně zařval: Čí jsou, více nám snad ani neříkej!“ A v Libuši se věštecký duch nějak zasekl, nemohla se dostat dál, její rozum už přestával zvládat všechny ty informace přicházející z vesmíru ( my bychom řekli: „Zasekl se jí harddisk.“) A tak jen mechanicky otvírala ústa, z kterých vycházelo: „Čí jsou více... čí jsou více... čí jsou více...“ A protože začala modrat, tak jí Přemysl dal lehkou facku, ( z našeho pohledu ji restartoval) a najednou z ní vyjelo ČISOVICE.

Prahu, město veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat, předpovídala už ze své letní rezidence v Čisovicích.



Něco ze současnosti

Byli jednou tři bratři: Jeden lhal, druhý
kradl, třetí visel
České přísloví
Oni byli čtyři
dva lhali dva kradli
ale nikdo nevisel!

Čechy krásné Čechy mé
pohádko líbezná – –

kdo neuvěří ten tě nezná
kdo tě nezná neuvěří Jen metronom nás
šacuje
po všechny časy
z mnoha věží

a slibuje:
Rovnost lásku bratrství

A my taky tak
a my taky tak

jak opilí tak čestní

Čechy krásné Čechy mé
pohádko přelíbezná

Praotec usnul na Řípu
Libuše záviděla Kazi

protože

ten kanec na černo
(Bivoji zlatý!)
ten kanec na černo
tak voněl!!

A – –
a o tom
náš život
(Bivoji zlatý)
kanec kanců
přece je!


Kanec dle Bivoje

Maso z kančí kýty vložíme do hliněné nádoby, prosolíme, nalijeme na ně ocet, abychom ho pouze zvlhčili. K tomu přidáme na kolečka nakrájenou cibuli, petržel, celer, bobkový list, celý pepř, nové koření, saturejku, estragon. Dva dny maso v láku obracíme uložené ve sklepě (nebo v lednici). V zemi vykopeme díru, kde rozděláme oheň, až zbydou rozžhavené uhlíky, ukryjeme do nich dobře přikrytou nádobu s kancem a 2 až 3 hodiny (podle množství a teploty uhlíků) pečeme. Nemáme–li díru v zemi, použijeme troubu. Podáváme s pohankou nebo žitným chlebem.






Konec světa na víně

Hovězí svíčková na nudličky, cibule nadrobno, šťáva z limetky, chilli papričky nadrobno, mrkev na nudličky, celer nahrubo, kvalitní červené víno, rajčatový protlak, sůl, pepř.

Na pánvi orestujeme maso, přidáme cibuli, chilli papričky, mrkev, celer. Podusíme deset minut, potom dodáme rajčatový protlak, zalijeme vínem a dochutíme solí a pepřem.


Mayská polévka (studená)

Česnek, citron, olivový olej, chilli papričky, meloun, limetková šťáva, sůl.

V misce utřeme česnek, sůl, olej, limetkovou šťávu. Přidáme chilli papričky nadrobno a meloun na malé kostičky. Po vychlazení podáváme.

Víno a konec světa

Posledních pár let se ve všech světových médiích začala šířit informace o tom, že 21. prosince 2012 má (dle Mayského kalendáře) nastat konec světa. A dnes máme bůhví kolikátého – – a – – nic. Svět očividně funguje, funguje jakoby se nechumelilo. Jak je to možné? Kde se stala chyba? Že by se spletli Mayové? Ale kdepak. Chybu udělali vědci při odkrývání tajemství ztracené civilizace. Proto jsem se rozhodl zahájit pátrání sám, na vlastní pěst. Po pečlivé prohlídce ruin v mexickém Tulumu jsem objevil klíč k překladu mayských hieroglyfů. Jak všichni dobře víme, Mayové používali dvacítkovou početní soustavu. Takže: Když položíte dvacet dvacetiletých Mayů od středu tulumské pyramidy směrem na sever, dojdete k místu, kde je pod hieroglyfy nakreslena kniha, a pod ní vyryt letopočet 1927. Stačí najít knihu, kterou napsal nějaký May, a vydal v roce 1927. Na straně dvacet použít použít dvacátou větu, která je tím správným klíčem k překladu všech mayských textů, ale zejména, zejména mayského kalendáře!

A mám to! Po hodinové prohlídce vlastní knihovny se na mě usmálo štěstí. V roce 1927 vyšla v nakladatelství Vojtěcha Šeby knížka...., hádejte od koho? Od Maye, od Karla Maye, a to „Winnetou, rudý gentleman“! A na straně dvacet je dvacátou větou tato, pro celý svět neskutečně důležitá: „Sir, muži, příteli, hochu, greenhorne, udělal jste mi radost!“

Po přeložení Mayského kalendáře s použitím výše uvedené věty, mě čekalo obrovské překvapení! Mayský kalendář není vůbec žádným kalendářem, protože nápis na kamenné desce v přesném překladu zní: TAJEMSTVÍ VÝROBY VÍNA!










Netlač na pilu básníku
(sbírka Krutá pravda o dinosaurech)

zašeptal kdosi
za mými zády

Já kývl na souhlas
dal volno veršům a -
a jednotlivá slova
se rozběhla po okolí
s takovou chutí a radostí
energie z nich jen sršela
no prostě:

jedna báseň!





Celý život
(sbírka Krutá pravda o dinosaurech)

spěcháme
abychom všechny předběhli
A když se nám to podaří
tak znejistíme

Ale je už pozdě

A za jeho úst
(sbírka Krutá pravda o dinosaurech)

vylétlo slovo
jako když nahý
projde trním
potrhané
rozdrásané
zkřivené bolestí

v zádech nůž

unaveně si sedlo na lavičku
která po chvíli
zezelenala

Asi snědla něco zkaženého





Stmívá se
(sbírka Krutá pravda o dinosaurech)

Jsem blíž a blíž
Tobě
Tmo
Tmo tmoucí
Tmo zvoucí k hrám
K hrám černým jako noc
Noc černější z černých
Noc beznaděj
Noc nahoře i dole bez
Jsi nahá Tmo moje
která tušíš
která jsi blíž a blíž
mně
která víš že:

stmívá se

Ševče drž se svého kopyta
(sbírka Krutá pravda o dinosaurech)

zařval starý čert
na svého mladého kolegu
Všude kolem smrděla síra
Kůže všech barev a velikostí
se bez ladu a skladu
válely kolem rozpálených kotlů

Další neberem
pokračoval čert
Je krize

Ostatní musí do Nebe!


Básnická sbírka Kam odlétají básníci (.pdf)





K čemu je život?
(sbírka www lidi)

Spermie běží - -
jako o život
jako by šlo o všechno

ale
běží správným směrem?
Ještě žádná neběžela opačně

Víte
která bude nejvíc trpět?
Ta nejrychlejší!
Těch nemocí
A ještě chudák
umře!

Proč mají andělé křídla?
(sbírka www lidi)

V dávných dobách
když se ještě nevědělo
že se vůbec něco ví
andělé spolu s ostatními
chléb svůj vezdejší
pěšky i koňmo
na horách i v dolinách
rukama i nohama

a - -
a jednou v podvečer
úplně náhodou
té mé nejdražší
v ložnici před zrcadlem
před otevřeným oknem
ujelo:

"Ty můj anděli!"

Já se podíval
do zrcadla
do otevřeného okna

odrazil se
dvakrát zamával křídly
a byl jsem ten tam
To víte:
Anděl

Toho doma neudržíte
Kdo jsme?
(sbírka www lidi)

Pátráme po tom Hledáme odpoveď
Kdo jsme? Proč? Odkud? Kudy? A kam?
Cest je dost. Možností plný krám
Pane tam někde nahoře tak mě veď!

Naznač a nahoď! Já vůbec nestíhám
Můj mozek pracuje na deset procent
(A piju) Úmrtnost buněk - - A Ty sám
co? Jak žiješ? Kdy řekneš to svoje: Ven!

A já vypadnu z tohoto světa
do jinam Tam se naše duše klidí
Přátelé smutní že po mně veta
Ale pořád jsem na: www lidi!




Úryvek z knihy Milovníci knížek

      ...... Stále častěji se dozvídáme, že na seznamu ohrožených druhů přibyla další položka. A co knížky poezie? Co knížky poezie, které si zaslouží ocenění? Nejsou už snad také náhodou v ohrožení? Nebojme se jim pomáhat, i když je napsal někdo jiný. Nebojme se jim pomáhat, i když máme málo času.

      Přimlouvám se za ně. Udělme jim cenu. Udělme jim Mobelovu cenu! Proč Mobelovu cenu? Protože Nobel a Mobel k sobě patří jako černá a bílá, jako den a noc, jako jin a jang. ......




O čem se nemluví
(generační almanach skupiny GLORET)

Nemluví se o tom
že ve sklepě
žije bubák
ošklivý hrbatý
a sám

sedí v koutě
je mu smutno
a bojí se
vlastního stínu
který se před ním schovává

ošklivý hrbatý
a sám

sedí v koutě
je mu smutno
a bojí se

bubáka



Lež má krátké nohy
(sbírka Kam jablko nepadá)

Ale hezký                             zadek
Nádherná                            prsa
                                             Mluví plynně
třemi cizími                          jazyky

Obléká se
s vytříbeným vkusem
Na korunu nekouká
S každým se ráda
rozdělí
o své nejlepší myšlenky

                                             A přesto proti ní někteří jedinci
                                             stále něco mají

a nelpí na detailech


                                             Ještě že je jich tak málo!



Strach před ranou už je rána
(sbírka Kam jablko nepadá)

(stará pravda)

Sny zavřely dům na petlici
a vlezly do tmy
Tichu jen přeskakoval hlas
Noc mlčela
Myšlenky přebíraly hrách
Bylo do pláče
Před domem nejhůř!               Nikdo tam - -



Sluší-li mlčení moudrým, tím spíš pak sluší hloupým
(sbírka Kam jablko nepadá)

Modří i zelení mlčí
Měsíce a měsíce

Žlutí znejistěli
Přijdou si pro nás?
Budeme modřejší nebo zelenější?
V sobotu?
Nebo po neděli

Stalo se
V pátek zapršelo
A po dešti:
Zůstalo zbylo
z každého

pouze - -

bílé tělo



Osla prozradí uši, hlupáka slova
(sbírka Kam jablko nepadá)

Prší
Na osla i na hlupáka
Achilles už je na kost promočený
vyjma malinkého kousíčku paty
Noe si balí svačinu
Doktor Blažej myslí na Inu

Inu prší
Osla prozradí uši

Slepičí televize vyhlašuje
další soutěže
Hurá     hurá     hurá  !

První cena:
Bulíky na nose

Kdepak
O hlupáka dnes nezavadíš
jak je rok dlouhý

Jenom někdy
jako zázrakem
se mihne stín
jenom stín
možná hlupáka

ale tak inteligentního
tak inteligentního
Pane Bože
chraň nás od všeho zlého

My jenom:
Bulíky bulíky
bulíky bulíky



Živá voda
(sbírka Zamilovany bacil)

Vzdaluje se od nás
rychlostí světelného paprsku
Dávno už je za hranicemi
Mléčné dráhy
Zůstal jen mráz a tma

A my
procházíme vrátnicemi života
v nichž sedí ospalí důchodci
svačinu pečlivě zabalenou
v odřené aktovce
luští křížovku
s naší tajenkou
(včera) ACH TY ŽENY
(dnes) ACH TY ŽENY
(zítra) ?

Pane doktore
pustíte mi ho ještě domů?

Po stěně leze moucha
a dělá že neslyší


Něha se plaší
(sbírka Zvířátko láska)

Kde jsem to slyšel? Dávno Kdysi
Myšlenky hrály mariáš
Někdo říkal Tak dělej Piš si
než se ti splaší Nebo až?

Druhý zas křičel Přidej grády
Ticho se rvalo do dveří
přes hory doly „Já jsem tady!“
Věříš mi nebo nevěříš?

Příběhy přešly Přijdou jiné
A my jsme ještě maličcí
Až budem menší tak se svinem
do bílé vločky
Jako sníh



Nevracej se ke starým napajedlům jen pro vodu,
čekají tam na tebe přátelé a sny

(sbírka Kam jablko nepadá)

(dánské přísloví)

Ve vinném sklípku svítá
Duše uvězněné v našich tělech
sní svůj sen o nekonečnosti
a ticho
dopíjí poslední opuštěnou skleničku
Mobilní telefony přestaly fungovat
počítače se transformovaly
ve vonící lipovou alej
a manželky - -
Manželky se usmívají
na své přiopilé protějšky

Všichni to cítíme:
Nablízku je ráj!



Vývoj
(sbírka Kam jablko nepadá)

Odpoledne spadlo
Pláž je bílá

A na konci světla
vzniká nový vesmír

Světlo letí rovně
ale s mírným zakřivením - -
Nutno počítat

Včera duše žily věčně
Bezduché příběhy
dnes opraví i počítač
A se zárukou

Kdepak
Pokrok se nedá zastavit

Ale lidem bude líp!
Ale lidem bude

Všechno malé

Nejprve na Hromnice
Pak na Tři krále

čísi toulky s minulostí

Historie složila své staré kosti
do krabičky od vzpomínek

Potom frajer
doktor mlýnek

a nahrubo hned semlel
všechno
Saky paky
středověký „verk“

Lidem přišlo…

kdoví na co

A říká se že:
Kdoví s kým!



Jistota
(sbírka Láska s.r.o.)

Někteří andělé mají křídla ptačí
Naše kočka Líza
je nosí každé ráno v zubech
Přijdou lepší časy?

Asi!


Ze současnosti
(sbírka Láska s.r.o.)

Ovečky se seřadily na startovní čáře
Startér zvedl ruku s pistolí a
favoritka z páté řady
padla jako podťatá
Tribuny jásaly
komisař závodu se omlouval
kapela hrála tuš
Ale není důvod
se omlouvat

Vždyť:

Dějiny chodí k ránu mezi lidi
kteří spí
Červotoč hlídá přesný čas
a čas nikdy nespí
Vždyť:
vědci z Brookhavenské národní laboratoře
chystají mikroverzi velkého třesku
Riziko že při pokusu
zmizí celá naše planeta
je nesmírně malá
(prohlásil profesor teoretické fyziky)

Možná že má pravdu!



Samota ve stáří
(sbírka A někdy taky ne)

Jednou
bude pozdě na všechno
Myšlenku nenajdeš
třeba dvacet hodin

O nápadech nemluvě

Čas od času
ti upadne tělo
až i tobě to přijde
k smíchu

V tichu kolem sebe
budeš pokorně čekat

Na cokoliv!


Manželé
(sbírka Zamilovaný bacil)

I do našeho vztahu
jsme zavedli některá úsporná opatření

Šetříme slovy i činy
Omezili jsme líbání
Zbytečně se na sebe neusmíváme

A vůbec

manželské povinnosti
rádi splníme
i ve vedlejším pracovním poměru



Evangelium podle Lukáše
(sbírka A někdy taky ne)

pokus o koláž

Od Božích muk táhne
Ježíš Kristus peče chleba
a na nebi je klid

„A čemu podobno jest království Boží?
Podobno jest zrnu hořčičnému, kteréž
vzav člověk, uvrhl do zahrady své.
I rostlo, a učiněno jest v strom veliký.
A ptactvo nebeské hnízda sobě dělalo
na ratolestech jeho.“
                            Luk. 13, 19

„Nový počítač kup do firmy!“
řekl Lukáš
„Ten starý nestíhá
Jeho paměť je pouze milionkrát větší
než tvoje
Dovedeš si to představit?“

Ne!

„Pravil Syn: Otče je NUDA. A je nic.
Mělo by se proti tomu něco udělat.
Vznášej se a mlč, napomenul ho Otec.
Ještě nenastal čas do práce. I Duch
se vznáší – a co On činí, dobře činí.

Kývl Duch na souhlas: Všeho do času,
Pánbu na věky. Vše bude
uděláno, až bude čas udělat.
Syn vznášel se jinak než
Otec s Duchem, Otec ho napomenul
Vznášej se řádně!“
                            Karel Ptáčník: Bibliáda

Naše firma není nějaký moloch
český telecom
pravil jsem já
Syn Lukáš
odstěhovav se do Říčan
mlčí
Ptactvo nebeské nestydatě řve
a Boží muka
natírá kdosi barvou HAMERITE
barvou NA VĚKY

Amen


Poděkování
(sbírka Anděl s černým křídlem)

Jáť pravím vám: Proste,
a budeť vám dáno; hledejte,
a naleznete; tlucte, a budeť
vám otevříno.
Evangelium svatého Lukáše, kapitola 11, verš 9


Kdyby Bůh nestvořil
Nebe a Zemi
kdyby neoddělil
světlo od tmy
tak nevím —
kdo by mi
dneska zabouch před nosem
kdo by mi
podal ruku
třebas leklou jak vánoční kapr
a taky tak slizkou
kdo by mi
načůral zvysoka
(a po větru
jsme všichni hrdinové)
kdo by mi
zůstal dlužen odpověď

Kdyby Bůh nestvořil
Nebe a Zemi
tak nevím

tak to by byl
konec



O pravdě
(sbírka Anděl s černým křídlem)

Kdo má uši k slyšení, slyš. Evangelium svatého Matouše, kapitola 11, verš 15


A zase to dopadlo
mezi nás
dělali jsme že nic
ale smrad zůstával
dělali jsme že nic
ale to plesknutí
nešlo přehlušit ani tichem
Poníženě se tvářící smrad
byl
byl k nevydržení
Dělali jsme že nic
dělali jsme že tady
vůbec nejsme
ale smrad jako
na potvoru
ulpíval na všem
na všem kolem nás
Nejhorší bylo
že ho nešlo přehlušit
ani největším smradem
jakého jsme schopni
V žádném případě
nešlo

Tolik o Pravdě


Pokušení
(sbírka Anděl s černým křídlem)

Jak jsou krásné nohy tvé v střevících, dcero knížecí!
Okolek bedr tvých jako zápony, dílo rukou výborného
řemeslníka.
Pupek tvůj koflík okrouhlý, ne bez nápoje;
břicho tvé jako stoh pšenice obrostlý kvítím.
Oba tvé prsy jako dvé telátek blíženců srních.
Píseň Šalamounova, kapitola 7, verš 1, 2, 3


Tos přehnal Adame!

Manželka Eva
ta z té včerejší pohádky
byla zakleta
do Ledového království

Šemík s tebou na hřbetě
se připravuje ke skoku — —

okolek bedr tvých jak zápony

Přivíráš oči
ještě jedno kolečko
kopyta buší do kamen
vzpomínek a touhy
touhy nikdy nepoznané

nebo jo?

pupek tvůj koflík okrouhlý

Křečovitě se držíš
jako raněný slepec
na bitevním poli

myšlenky utíkají
neznámým směrem

najednou slyšíš
jak padají
obrovským vodopádem
do vroucího nitra
nádherné planety

oba tvé prsy jako dvé telátek
blíženců srních

a právě jsi zašeptal
věky věkův
připravovaná slůvka:
Šemíku leť!

Děj se vůle Páně!

Hlavně si nerozbij hubu



Skřet skalní
(sbírka Anděl s černým křídlem)

Maje veliké ušní boltce co hudební plachty napnuty,
každý šelest slyšeti může, na všechno dobrý pozor dává,
a také mu nic neujde. Jakmile člověk do skal zavolá,
skřet mu poctivě odpoví — —
Josef Váchal, Ďáblova zahrádka


Kdo ví kdo ví — —

Ze skal jde ouzko
a bázeň a strach

Líp bude na horách
Líp bude mezi námi
Mezi skřety

Počítám:
Jeden až dva světy
dělí nás skřety
od lidí

Lidi jsou asi vymyšlení
Skřeti realita

Maje veliké ušní boltce
já skřet
mám své jisté
mám svůj svět
své vidiny

A nic mi neujde

Lidi jsou vymyšlení
Lidi jsou jediný — —
omyl

Skřeti realita

Snad možná netopýr
mohl by existovat

Teoreticky

Ale člověk?
Člověk ne

Člověk je nesmysl!


Prašivec
(sbírka Anděl s černým křídlem)

Pověst praví o Prašivci, že to je vlastně duše ženy,
která nedbalostí svou zavinila, že máslo jí chytlo
a komínem vyletíce, stavení zapálilo, za což v trestu
podobná žena v ohnivého kohouta se proměnila.
Josef Váchal, Ďáblova zahrádka


Pověsti nelžou

I v lidech to někdy chytne
jak saze v komíně

A nebude jinak

Ženy se proměňují
za trest i z lásky

A než kohout třikrát zakokrhá
bude po všem:

Hostinský nám vystaví
účtenku

Kominíci vyjdou do ulic

A ženy

jak zadrhnutá deska
nepřestanou opakovat:
„Na mou duši!

Na mou duši!
Na mou duši!“